Apel sousedům!

Apel sousedům!



Drazí Češi a Slováci,

V souvislosti s nepřijatelnými praktikami, kterých se dopouštějí polské banky, bychom Vás chtěli varovat před unáhlenými rozhodnutími ohledně Vašich peněz a spolupráce s bankami, které se také ucházejí o místo na českém a slovenském trhu.

Na našem polském příkladě, a zvláště na příkladě dlužníků takových bank, jakými jsou např. skupina BRE, mBank, Multibank, a mnohé další, chtěli bychom Vás upozornit na několik ustanovení ve smlouvách a obchodních podmínkách, které používají polské banky, aby mohly v hranicích práva interpretovat ustanovení ku vlastnímu prospěchu. Využívají skutečnosti, že ve vymáhání práva existují mezery, a také pomalé práce soudních orgánů k získání větších zisků na úkor svých klientů.

Za prvé: Banky používají nejasná ustanovení ohledně stanovení úrokové sazby, což umožňuje její libovolné nastavení.

Jako příklad může sloužit následující ustanovení:

Změna výše úrokové sazby půjčky může nastat v případě změny referenční úrokové sazby specifické pro danou měnu, a také změny finančních parametrů finančního a kapitálového trhu ve státě (nebo v zemích, které jsou členy Evropské Unie), jehož měna je základem valorizace.

Samozřejmě nejsou tyto "finanční parametry" přesně definovány, což umožnilo bankám libovolnou interpretaci tohoto ustanovení. Banky využily tohoto zápisu během finanční krize takovým způsobem, že nesnižovaly úrokovou sazbu při snížení hlavního referenčního ukazatele LIBOR o více než 2%. Tento ukazatel je u nás používán k určení úrokové sazby ve švýcarských francích (CHF). Banky obvykle ve smlouvách ustanovení, kde je úroková sazba určena jako LIBOR + pevná marže. Výše jmenované banky využily nejasné zápisy ve smlouvách tím, že nesnížily úrokovou sazbu společně s poklesem LIBOR, čímž si automaticky zajistily zvýšení marže na půjčkách o více než 2%, což v případě hypotéčních úvěrů znamenalo ohromné zisky pro banku a ztráty pro jejich klienty.

Takováto ustanovení otevírají zadní vrátka pro jakoukoliv změnu úrokové sazby v budoucnu, tedy kdykoliv banky budou chtít, mohou si podle chuti měnit úrokové sazby.

Za druhé: Banky umisťují do smluv neprecizní ustanovení, která jim umožňují libovolné změny v obchodních podmínkách, které jsou považovány za součást smlouvy.

Příklad smluvního ustanovení:

Neoddělitelnou součástí smlouvy jsou podmínky pro poskytování půjček a hypoték pro fyzické osoby. Dlužník stvrzuje, že se obeznámil s tímto dokumentem a uznává jeho závazný charakter.

Nikde ve smlouvě ani v obchodních podmínkách nejsou přesně popsány okolnosti, za kterých je možné obchodní podmínky měnit. Také chybí ustanovení, která by hovořila o tom, že je možné je měnit, stejně jako chybí ustanovení která by změny nepřipouštěla. Interpretace bank je zde jednoznačná – změny jsou vykonávány tehdy, když vzniknou pro banku příznivé okolnosti. Příkladem může být změna obchodních podmínek ve smyslu pojištění nízkého vlastního vkladu. Banka změnila obchodní podmínky tak, aby nebyl při výpočtu splátky pojištění brán v úvahu vzrůst tržní hodnoty nemovitosti, kterou je za půjčku ručeno, ve výsledku čehož bylo mnoho dlužníků donuceno platit toto pojištění i přes to, že hodnota zástavy vzrostla více než dvojnásobně, a tím také zvětšení "vlastního vkladu" k půjčce.

Nedávno zavedené změny v obchodních podmínkách bank skupiny BRE umožňují libovolné určení kurzů valut, podle kterých jsou mj. také indexy hypotéčních úvěrů vedených v cizích měnách.

Je třeba poznamenat, že banky mohou v zásadě libovolně měnit podmínky, které jsou „neoddělitelnou součástí smlouvy”. Dovoluje jim to vykonávat jakékoliv změny v smlouvě o půjčce, a to bez potřeby podepisování dodatků ke smlouvám klientem.

Za třetí: Banky používají nepřesná ustanovení ve smlouvě a obchodních podmínkách ohledně stanovení kursu měny, umožnující bance libovolné nastavení kursu, podle kterého jsou vypočítávány splátky úvěrů.

Banky upravují kurzy valut na základě ustanovení obchodních podmínek podobnych tomuto:

Kurzy nákupu/prodeje valut, publikované v bankovních kursovních tabulkách, používané při výpočtech spuštění/splátky/změny měny půjček, jsou uvedeny na stránkách banky, nebo je možné se je dozvědět na informační lince. Výše kurzů nákupu/prodeje platných v daném dni se může měnit. Rozhodnutí o změně kursu a také frekvenci změn vykonává banka nezávisle, s přihlédnutím k činitelům vyjmenovaných v obchodních podmínkách. Kurzy nákupu/prodeje valut, stejně jako výše spread'u jsou určovány s přihlédnutím k níže jmenovaným faktorům kotací směnných kursů na mezibankovním trhu, poptávky a nabídky valut na tuzemském trhu, rozdílu v úrokových sazbách, jako i míry inflace na tuzemském trhu, likvidity valutového trhu, stavu platební a obchodní bilance.

Jak si můžete všimnout, ustanovení jsou zkonstruována tak, že znemožňují jakoukoliv matematickou kontrolu změn kurzů valut stanovených bankou. Nemáme rovněž žádný vliv na jejich výši ani moment změny. Banky mají tudíž při stanovování kurzů plnou kontrolu.

Všimněme si také, že tato ustanovení jsou obsaženy v obchodních podmínkách a ne ve smlouvě, a obchodní podmínky může banka také libovolně měnit.

Za čtvrté: Používání nepřesných ustanovení ve smlouvách, a změny zásad pobírání plateb pojistného, např. pojištění nízkého vkladu (PNV)

Banky mohou libovolně měnit podmínky pro poskytování úvěrů. Tímto způsobem banky skupiny BRE jako např. mBank a Multibank získávají výhody na PNV. V momentě podepisování smlouvy o půjčce bylo možné do "vlastního vkladu" vzít v úvahu hodnotu nemovitosti. Nové podmínky již takovou možnost nepovolují.

Nemovitosti od té doby zdražily o více než 100%. Když si někdo bral půjčku 100000,00 na nemovitost, která tehdy měla pro zjednodušení hodnotu také 100000,00, tehdy měl vlastní vklad 0,00 tedy 0% . V této chvíli má nemovitost cenu 200000,00 – čili kdyby dlužník nesplatil ani malou část půjčky, za ty tři roky by se zvýšila hodnota vlastního vkladu na 50% ... a...hrůza pro banku... dlužník by nemusel platit PNV.

Banka pobírá splátku pojistky PNV z bankovního účtu často dřív, než s tímto klienta seznámí. Informace je nám vyslána doporučeným dopisem. Zpráva v internetovém bankovnictví se objevuje obvykle krátce před vykonáním splátky. Dopis obvykle jde poštou několik dní, listonoši –známe to– často se jim nechce do schodů, a nechávají ve schránce avízo. Tímto způsobem je možné na bankovním účtu překročit povolený limit, což znamená další příjmy pro banky.

Odůvodnění PNV, stejně jako způsob pobírání prostředků z účtů a podmínky tohoto pojistného, to je téma pro dobrého právníka. Dlužník není stranou ve smlouvě o pojištění, ani beneficientem pojištění, ale přesto jej musí platit. Nedostane žádný dokument, který by potvrzoval, že takové pojištění bylo uzavřeno, nemá žádný vliv na jeho obsah, dokonce není s obsahem pojištění seznámen.

Za páté: Přístup k reklamacím.

Na naše reklamace banky odesílají odpovědi podle šablon, občas mimo téma. Zcela běžné je prodlužování času zpracování reklamace. Nabídky řešení reklamací jsou nekonzistentní a nelogické – jednou nabízejí lepší podmínky, a v následujícím dopise horší.

Čas reakce a zpracování reklamace není nikde stanoven, kromě všeobecné třicetidenní lhůty. Překročení tohoto termínu není předmětem žádných sankcí, čehož banky sobecky využívají.

Za šesté: Konzultanti na pobočkách a informační linky – moc toho nevědí, moc nezmůžou, a obvykle nepomohou.

Osobní návštěvy ve finančních centrech nebo na pobočkách a rozmluva s konzultanty týkající se jakýchkoliv konkrétních problémů se míjí účinkem - jsme odesíláni na centrálu nebo na infolinku. Na infolince se nedozvíme o mnoho více. Jediná šance je dopis do "centrály", ale zde nás čeká minimálně 30 dni čekání a občas až více než rok... a občas se stává, že naše reklamace mizí za neznámých okolností.

Konzultanti fungují spíše jako "zprostředkovatelé" anebo "zástěna" bránící vnitřní struktury bank před „nebezpečným“ klientem. Stačí požádat konzultanta o jména vedoucích pracovníků nebo o kontakt na mýtického „analitika“ – není šance se dozvědět ... tajné/důvěrné... Je také možné se setkat dokonce s případy poskytnutí falešných informací, nebo přímo s odmítnutím poskytnutí pro nás důležitých údajů.



Dlužníci! Češi a Slováci! – střežte se. Je jasné, že banky diktují své podmínky. Klienti ochotní vzít si hypotéku na svoje vysněné bydlení nemají příliš velký výběr. Trestuhodné praktiky jsou totiž využívány většinou bank na trhu. Možnosti vyjednávání pro „drobného“ klienta prakticky neexistují. Je třeba brát to, co nám momentálně nabízejí bankéři. Můžeme se ale bránit, žádat banky o vysvětlení, podávat stížnosti a reklamace, podávat žaloby k soudu. Můžeme se také sjednotit a bojovat s praktikami bank tím, že zdemaskujeme jejich činnost a budeme se ozývat - ukažme pravdivou tvář bank. Image je pro banku velmi cenná věc.